V úvodu mi dovolte, abych použil své vlastní rčení: ,,Nezáleží na tom co děláš, ale jak to děláš a jakým způsobem žiješ. Má-li mít život smysl, musí mít svůj cíl. Život bez cíle je život bez uspokojení”.
Voroplavba na Sázavě
Voroplavba u nás na Sázavě už patrně těžko ožije. Té je asi definitivně konec. A to je úkol pro mne, abych pro budoucí časy sepsal všechno dostupné o plavcích a plavení dřeva, než se na toto chlapské řemeslo úplně zapomene. Plavení dřeva předchází samozřejmě jeho těžba. Zatím co těžba zůstala, přeprava doznala podstatných změn. Tyto změny jsou z ekologického hlediska k horšímu, ale z ekonomického možná k lepšímu. Co bude lepší nám však přinese až čas.
Historie Sázavského vorařství
Nejstarší písemná zpráva o řece Sázavě je v Kosmově kronice, kde ji kronikář jmenuje Zazoa(poč.XII.stol.). Sázavy se k voroplavbě používalo ze Světlé n/Sáz. až k ústí do Vltavy, do Davle(starý název byl k Davlům). Tato plavební trať měří 142km (dle starých měr 18,7 mil). Na uvedeném úseku měla Sázava celkem 40 jezů se 40 jezovými vrátky (podle soupisu z r. 1872).
Voroplavbu na Sázavě a jejich přítocích provozovala panství ve Světlé n/Sáz., Ledči, Kácově, Českém Šternberku, Ratajích, Komorním Hrádku, Dolních Kralovicích, Konopišti, Lešanech a církevní úřady Kapitula pražská a Kapitula vyšehradská.
První regule voroplavby stanovil již císař římský a král český Karel IV. Kromě regulí technických byly součástí též ostatní nařízení jako např.: ,,Na lodích a vorech, kde se víno plaví, ženám k pití jen šťávu z hroznů dáti, ale raději na vorech netrpěti, dále nesmí býti hanebného mluvení, oplzlého zpívání, hromování, klnutí, jinak každý v trdlici kolomasti nakrmen býti má”.
Plavba dřeva v Kamenném Přívoze
Zdejší plavecké party vznikaly hlavně na Přívoze. Mezi plavci ale byli i chlapi z Újezdce, Lešan, Nové vsi a z Pikovic. Když se ploulo, tak ráno chodili plavci na vlak do Bukovnice (Prosečnice) a jeli do Čerčan. Tam odvázali prameny a ve dvou lidech pluli do Pikovic, kde prameny zakotvili na Babách (pod skalou Komín). Když byla řeka Na Babách plná, vázaly se prameny na Žampachu a na Přívoze. V Pikovicích se spojily vždy dva prameny do šipy. Další úsek plavby byl z těchto míst do Prahy a trval jeden den. Plavci končili na Smíchově ve vorovém přístavu (hafnu), nebo na Císařské louce. Z Prahy se chdilo pěšky, trať do Jílového nebyla ještě hotová.
Jak přibývalo staveb železnice a později stavba přehrady ve Vraném, začala plavba dřeva po Sázavě a Vltavě upadat. Poslední parta plavců na Přívoze byla: Papírník Gusta jako vrátný se svým vnukem Vlastimilem, Šoulej Václav, Soukup Václav,Váňa Antonín z Rybárny a Charvát z Lešan. Tato parta ploula naposledy někdy v roce 1941. Po válce, po roce 1945, proplouli přes Přívoz ještě několik pramenů horáci. Většinou při větší vodě a prameny většinou rozbili.
Tak skončilo období největší slávy při přepravě dřeva na Sázavě !
Plavecký Otčenáš plavců z dolního úseku Sázavy
Nejmladší chasník, než vstoupil na pramen, musel odříkat jako Otčenáš
- pod Žampachem je falešný vír na tichém
- pod Terezií v Pinvicích jsou přes řeku ,,prahy”
- za Černou skalou číhá Kukle a Vlk
- nemáš-li povoleny střihy(houžve) u Kukle rozbiješ
- dostaneš-li se za Černou na levou stranu – rozbiješ
- dostaneš-li se na pravou za Vlka, taky rozbiješ
- musíš proplavat vraty skalního hradla mezi Kuklí a Vlkem
- u kříže Na Babách nad Pikovicema nesmíš předákem do mrtvé vody
- drž se pravého břehu, povol střihy na levé straně co nejvíce můžeš, aby ses dostal doprava,jinak se ti předák potopí a zůstaneš tam
Vysoký dřevěný kříž,jen holé, hrubě otesané dřevo bez Krista, stojící na skalnatém ostrohu Na Babách, výstražně doplňoval tento stručný ,,PLAVECKÝ ŘÁD”
Výňatek ze spisu ,,PLAVCI NA SÁZAVĚ” obecního kronikáře Kamenného Přívozu p. Antonína Kubíčka s osobními vzpomínkami posledního plavce na Sázavě p. Vlastimila Papírnika.
