narozen: 1. 5. 1888, Kamenný Přívoz (u Jílového)
zemřel: 14. 4. 1958, Praha
Básník a prozaik
Vyrůstal v rodině řezníka a hostinského. Po ukončení měšťanské školy v Jílovém začal studoval chemické oddělení Vyšší průmyslové školy v Praze, po prvním ročníku však odjel k rodičům léčit svou plicní chorobu a studium nedokončil. Když jeho otec 1904 zemřel, odešel Morávek z domova a stal se hercem kočovných divadelních společností. Po tříleté prezenční vojenské službě krátce působil (1912) ve smíchovském Intimním divadle. 1912–14 byl členem Tuttrovy divadelní společnosti v Náchodě. 1914 se účastnil bojů první světové války na srbské frontě, byl zraněn a po léčení v Osijeku a v Praze odvelen do civilu. 1919 nastoupil jako herec do Divadla na Královských Vinohradech, z finančních důvodů však přešel k Hašlerově scéně do Lucerny. 1920 redigoval časopis Obrana venkova a byl redaktorem Kalendáře republiky a téhož roku se stal zaměstnancem nakladatelství Melantrich: vypomáhal v redakci Českého slova, 1924–40 byl šéfredaktorem Pražského ilustrovaného zpravodaje (1921–22 zde na pokračování román Boj o nebe, 1933 humoristická próza Radecký a kanonýr Jabůrek contra Babinský a stará Blažková /s Jaroslavem Veselým/, 1941 román Rybářova žena, 1942 Chléb odříkaný, 1943 Lidé z trhu). 1925–32 redigoval časopis Hvězda československých paní a dívek (zde 1942 na pokračování román Pod mrakem). 1941 odešel předčasně do výslužby.
Literární životopis
Přispíval do časopisů, v nichž pracoval, a dále do periodik Máj, Kopřivy, Besedy Času, Venkov, Právo lidu, Beseda naší rodiny (zde 1947 na pokračování próza Matka je všecko, 1948 román Země milovaná), Květen (1949–50 zde na pokrač. román Kuropění), Svobodné slovo (zde 1946–47 na pokračování próza Osudy obyčejného člověka Václava Vršeckého z Bečkova, 1947 Člověk se musí vyznat). Podle jeho próz, námětů či scénářů byly natočeny filmy Píseň života (1924, sc. Sláva Kamilov a Václav Wasserman, r. Miroslav J. Krňanský); Skalní plemeno (1944, r. Ladislav Brom, sc. Karel Steklý), Průlom (1946, podle prózy Blázen z Lorety), Kariéra (1948, oba r. K. Steklý, sc. + K. Steklý) a Plavecký mariáš (1952, r. Václav Wasserman, J. M. dialogy, sc. Miloslav Stehlík, Josef Neuberg a František Vlček). S Karlem Steklým se podílel rovněž na strojopisné verzi scénáře filmu Siréna (1947, jako scenárista uveden pouze K. Steklý, podle Marie Majerové) a na nerealizovaných scénářích Prázdná kolébka (strojopis, b. d., 1944) a Zlaté hnízdo (strojopis, 1945). Užíval též jméno Fran Morávek a šifer -or, -or-.
Spisovatel Morávek s rodinou
Počátek Morávkovy
literární činnosti zahrnuje idylizující básnické pokusy ovlivněné
lidovou poezií, zejména pak popisné a náladové povídky, črty, žánrové
obrázky a satiry, usilující o líbivost a stále častěji tematizující
autorovy válečné zážitky a tragický i očistný konflikt lásky a války (Nový Cyrano a jiné povídky o lásce, Historie psí a kočičí a jen trochu lidská). Stejné téma Morávek zpracoval v tezovitém dramatu Sražený orel a v autobiografickém románu reportážního charakteru Špatný voják. Vedle toho od konce 10. let psal s Václavem
Moserem komedie se zpěvy a operetní libreta pro lidová a ochotnická
jeviště. Prosadil se až jako autor lidových románů, když svou životní
látku našel v osobitosti a v proměnách rodného Posázaví (převážně
z období od druhé poloviny 19. století do první světové války) a stal se
ve 30. a 40. letech jedním z nejčtenějších autorů. Navazoval na tradici
venkovské realistické prózy (K. V. Rais) a projevil se jako obratný
fabulátor se smyslem pro lidovou mluvu a plynulost vyprávění, se sklonem
k malebnosti a sentimentální melodramatičnosti, k lyrickému popisu
přírody i k naturalistickému detailu. Zobrazil kontrast lásky k domovu
a válečné zkušenosti (Ohnivá lázeň), zachycoval rodové a profesní tradice, životní osudy a existenční zápasy rázovitých postav vorařů a plavců (Plavci na Sázavě, Byl na Sázavě přívoz), pytláků a lesáků (Divočina), kameníků (Skalní plemeno) a obchodníků (Srdce na zámek). K romantizujícímu schématu milostné zápletky a vítězící lásky se vracel i v románech z dalších prostředí: polabských rybářů (Rybářova žena), kočovných hereckých společností (Ztracený člověk, Pod mrakem) či pražských trhovců (Lidé z trhu). – Na sklonku 40. let se pokusil v románové kronice, trilogii Zpáteční voda, Veselá ves, Kuropění
zachytit osudy posázavských mlynářských a selských rodů od 70. let 18.
století v širším záběru sociálního a politického kontextu. V 50. letech
se pak snažil svůj obraz Posázaví částečně přizpůsobit dobovým
socialistickorealistickým postupům (Plavecký mariáš, Lidé od vody). Svůj vztah k rodnému kraji a potřebu harmonie shrnul v knize vzpomínek U nás na Sázavě a v povídce Děda Zdravíčko. – V didaktických prózách pro mládež Morávek vesměs využíval vyzkoušené náměty: zkušenosti z hereckého života (Bez masky), historii Posázaví (Luba nevolnice, zachycující konflikt pohanství a křesťanství v 10. století; Na hranici života a smrti, o odboji v období nacistické okupace). Osudům bratranců Veverkových věnoval román Sil jsem, nežal jsem.
Bibliografie
Beletrie:
Hrdinný kočiáš (P 1915, pod jm. Fran Morávek); Nový Cyrano a jiné
povídky o lásce (1916); Matka (BB 1918); Historie psí a kočičí a jen
trochu lidská 1, 2 (PP 1920); Boj o nebe (R 1922; přeprac. s tit. Srdce
na zámek, 1937); Zlato (PP pro ml., 1923; jednotlivé povídky poté
přeprac. jako romány Horymír a Luba nevolnice); Sražený orel (D, b. d.,
1923, i prem.); Šprýmovné kousky Frantíka Vovíska a kozla Bobeše (BB pro
ml., b. d., 1924, k obrázkům J. Lady); Dobrodružství Tondy Čutala (P
pro ml., 1929, k obrázkům J. Lady); Veselý krok přes celý rok (BB pro
ml., 1929, k obrázkům J. Lady); Fanynka z údolí (D, b. d., 1929, s V.
Moserem, prem. 1919, hudba V. Mühlbach); Růženka z kantíny (D, b. d.,
1929, s V. Moserem, prem. 1918, hudba V. Mühlbach); Král Podskalí (D, b.
d., 1929, s V. Moserem, prem. 1923, hudba V. Mühlbach); Špatný voják (R
1930); Ohnivá lázeň (R 1931); Plavci na Sázavě (R 1932); Divočina (R
1933); Skalní plemeno (R 1934); Byl na Sázavě přívoz (R 1935); Dědičný
hřích (R 1936); Srdce na zámek (R 1937, přeprac. knihy Boj o nebe);
Jediná cesta (R 1938); Mamánek (R 1939); Bez masky aneb Tři od divadla
a ostatní kolem nich (R pro ml., 1940); Ztracený člověk (R 1940);
Opuštěná řeka (R 1941); Rybářova žena (R 1941); Horymír (R 1941,
přeprac. povídka z knihy Zlato); Luba nevolnice (R pro ml., 1941,
přeprac. povídka z knihy Zlato); Pod mrakem (R 1943); Chléb odříkaný (R
1944); Na hranici života a smrti (P pro ml., 1945); Lidé z trhu (R
1946); Blázen z Lorety (PP 1946); Ráj u vody (PP 1947); Zpáteční voda (R
1947, 1. díl volné trilogie); Veselá ves (R 1948, 2. díl volné
trilogie); Plavecký mariáš (PP 1951); Kytka zelená (R pro ml., 1953);
Lidé od vody (PP 1955); Sil jsem, nežal jsem (R pro ml., 1955); U nás na
Sázavě (vzpomínky, 1957); Děda Zdravíčko (P 1958); Kuropění (R 1985, 3.
díl volné trilogie);
scénicky: Domov náš (přepis knihy Srdce na zámek, 1947);
operety (s V. Moserem, hudba V. Mühlbach):
Veselé komptoiristky (1917); Láska vždy vítězí (1917); Komtesa Isa
(1918); Pohádka máje (1925, podle V. Mrštíka); „Aut“ (1926); Já tě mám
tolik rád…! (1926).
Příspěvky ve sbornících: Symfonie války (1931); Formani, vandrovníci, voraři (1988).
Uspořádal a vydal: Národní kalendář na rok 1948 (1947, s F. Bulánkem-Dlouhánem a J. Škodou).
Literatura
Knižně: F. D. Bulánek: Spisovatel, novinář a člověk J. M. (1948).
Studie a články: J. Šanda: doslov in Ohnivá lázeň
(1971); týž: doslov in Plavci na Sázavě (1974); F. D. Bulánek: doslov
in Veselá ves (1978); D. Moldanová: medailon in Byl na Sázavě přívoz
(1988); J. Pelán: medailon in Formani, vandrovníci, voraři (1988).
Recenze: Špatný voják: P. Buzková, Čin 1, 1929/30, s. 842 * Ohnivá lázeň a Plavci na Sázavě: K. Sezima, Lumír 59, 1932/33, s. 535 * Divočina: K. Sezima, Lumír 60, 1933/34, s. 529 * Skalní plemeno: K. Sezima, Lumír 61, 1934/35, s. 460 * Byl na Sázavě přívoz: K.Sezima, Lumír 62, 1935/36, s. 174 * Jediná cesta: J. Šup, KM 1938, s. 440 * Bez masky: lnz. (= L. N. Zvěřina), Čteme 2, 1939/40, s. 201 * Pod mrakem: L. N. Zvěřina, Čteme 1943, s. 65 * Blázen z Lorety: K. Polák, KM 1946, s. 354 * Zpáteční voda: V. Tichý, Kulturní politika 3, 1947/48, č. 28 * Veselá ves: V. Tichý, Kulturní politika 3, 1947/48, č. 41 * Děda Zdravíčko: M. Jungmann, LitN 1958, č. 27.
K životním jubileím: G (= F. Götz), Národní osvobození 4. 5. 1948.
Nekrolog: K. Nový, LitN 1958, č. 16.
Související odkazy
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Lexikon české literatury
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Autor hesla: Luboš Merhaut (1998); Pavel Janáček (2009)zdroj – http://www.slovnikceskeliteratury.cz
Rozhlasové zpracování
Jan Morávek – Příběhy od vody
Tři rybářské prózy.
Účinkují Josef Patočka a Ladislav Trojan.
Připravila Dagmar Hubená.
Režie Jana Bezdíčková.
Natočeno v roce 1983.